Proč chvíli jsme a chvíli nejsme?
“Emoce jsou odrazem myšlenek. Pokud se zamyslím nad tím co je vesmír a přitom vím, že mé tělo tvoří popel vybuchlých hvězd, nezbývá než konstatovat že “lidské vědomí” má ohromnou možnost díky vesmíru poznat samo sebe”
Vždy mne zajímalo, jak vnímá svět kolem sebe Stephen Hawking, člověk odkázaný na mimiku, gestikulaci a slova ostatních. Sám ochuzený o tyto možnosti. Srdce mi napovídá, že musí mít uvnitř ‘cosi’ navíc, neboť mám rád spravedlivý svět. Teorie, kterou zvažuje “how key in G” vychází z překpokladu, že elementární částice hmoty z nichž jsme sestaveni vykazují dualitu. Nepochopitelné chování, popsané v dvouštěrbinovém xperimentu na elektronech. Jsou nesnášenliví a při zvonění slintaj. To, zda něco ‘je’ či ‘není’ je tedy zapeklitá otázka, ale v plné míře si odpověď ovlivňuje sám člověk tím, co si myslí o tom co vidí – samotným aktem pozorování. To znamená aktuálními myšlenkami, které v tu chvíli má. V tomto duchu si klidně můžeme rozdělit svět Occamovo čepelí na lidi ve dvou stavech:
UP
je člověk který ve své mysli zvažuje existenci dalších ‘nadsvětů’ nebo paralelních realit či vyššího řádu “za” běžnou realitou. Opak, typ člověka DOWN je ten, který je vůdči tomuto tvrzení v opozici. Tvrdí opak, žije opak a převážně se chová jako pó.ser. Ale i v takovém člověku (mívá často nálepku materialista) dřímá povědomí o vyšším smyslu. Jeho protipól (věřící nějaké církvi nebo soukromý sha-man) zas hluboko uvnitř tuší nějaký ‘průser’. A pohled takového pozorovatele, který je mezi (a mimo) tyto extrémy?
ELEKTRON
Vždy existuje teze, její antiteze a jejich sloučení – sin.teze (syntéza), ale jak to popsat co nejjasněji? Mohli bychom použít Filmovou postavu NEO ale nabízí se jiné přirovnání: Představte si své myšlenky jako elektrony, a váše nápady (plány) jako magnetočáry, které jako projekce mysli poutají a určují tok vašich myšlenek. Doslova je obrotovávají a svítí. Představme si “uzavřený” druh myšlení (myšlenky zaměřené jen na sebe, své blaho a postavení ve společnosti) jako uzavřené silokřivky od rovníku po polární oblasti. Tam, na 70° končí tato uzavřená klec otevřenou stěnou polárních září. Tam, ve výšce 70km nad světem začíná AU”rhó”ra, bo ra ELI’s. Představme si nyní jeho opak – otevřeného člověka s myšlenkami, které by rád předal světu aniž by cokoliv očekával. Jen tak, pro posun ostatních. Jeho myšlenky se nevrací zpět do země (k jeho egu) ale míří do vesmíru. Tam se napojují na jiné magnetočáry a to je naše cesta. Nyní si promítněme nechutné scény z Matrixu, ve kterých jsou spáči doslova utopení v iluzích. K tomu abychom vyrvali elektron z obalu kde se drží jako “bo-back” košile, musíme dodat ohromné množství energie, ale vždy při tom emituje nějaké světlo – myšlenky. Bohužel myšlenky mají tendenci vracet se do původního energetického stavu. Přesto nám i sama příroda naznačuje že těchto levelů je 7 podobně jako čaker.
S každým elektronem (myšlenkou) vždy vzniká neutrino (pochybnost která nemá náboj) a její opak, antineutrino. Antineutrino představuje zvláštní stav mysli, který popíšem později. Pokud má naše myšlenka ještě navíc ‘váhu’ jak tomu bývá v akademickém světě, je bržděna oponujícím okolím přesně tak, jak to popisuje teorie Higgsova bosonu. Pokud má takový člověk navíc rád psi, může zaznamenat existenci pole duchů. Tyto smečky jsou plně složené ze 3 kontrolních vrcholů a mají přesně stejnou důležitost jaké se dostává člověku samotnému. Děje se to ale pouze v “psím” případě, v kvantovce nazývaném ‘Feynman-‘t Hooft’ (fajn men, haf T). Každé pole ‘těžkých’ myšlenek má své asociované pole duchů. Tam, kde získávají myšlenky svou váhu díky Higgsonovo mechanismu, mají tato pole duchů (ghost fields) – v případě že se jedná o Feynman-‘t Hooft případy – naprosto stejnou váhu jako vlastní ‘těžké’ myšlenky. Existují dobří i zlí duchové a mají svým způsobem smysl pro humor. Jsou jako přídavná pole v naší realitě, která jsou do ní zavedena z důvodu udržení celistvosti jednotné formulace teorie kvantového popisu světa, o němž mluví Stephen Hawking. Převedeno do češtiny to znamená, že duchy můžem vidět za splnění těchto předpokladů:
Přemýšlím nad smyslem života (jsem UP), nevěnuji pozornost svému egu (myšlenky obrotovávají otevřené magnetočáry), dělám nezištně něco pro druhé (pohybuji se v Higgsovo poli) a mám rád psi. Nikde žádný důkaz!? Popusťme uzdu fantazie a připusťme si možnost, že všichni ti mrtví lidé, kteří kdy na planetě žili nejsou nenávratně ztraceni jak se domnívá část populace ale pokračují v existenci – jak se domnívá zbytek.
Tento odstavec je o lidech které dobře známe a které tak nekompromisním způsobem popisuje ve svých esejích p. Koukolík: Říká se o nich, že <a hrf=”http://www.spotg.php5.cz”>v pravo dole</a> lžou, mají tendenci krást a jejich myšlenky se téměř nikdy neshodují s tím, co říkají a co ve skutečnosti “potají” dělají. Často bývají přistiženi při lži, a proto si vyvinuli vlastnost pó-serství. Přesně jako herci, na nás hrají divadlo a jejich myšlenky se kroutí jako hadi. Pohybují se v GAUGE poli, což je vlastně expresivní vyjádření jejich neměnného stereotypu vůdči impulzům ke změnám. Ano, kalibrujem to protože nám…
…lžou. Jejich kwarková podstata je DOWN, jejich silokřivky uzavřené a vesměs se bojí psů. Představme si takového člověka, který spí ve stereotypech svých návyků a není zatím příliš otevřen:
“G AU gé”, AU je astronomická jednotka vztažená ke slunci. Gaučák je pes, trávící čas převážne vysedáváním na gauči a sledováním TV. Gauge je kalibrační neměnnost – oddolnost myšlení člověka vůdči impulsům ke změnám. Neutrino v našem myšlenkovém experimentu připodobňuje melancholii. A proč jsou lidé smutní? Protože bývají vězni své vlastní historie. Každý věří, že by měl ve svém životě následovat plán, ale už se neptá, jestli je jeho nebo byl určen jiné osobě. Sbírá zkušenosti, vzpomínky, věci, přejímá nápady ostatních a nakonec toho má ve své hlavě tolik, že je to mimo chápání. To je důvod, proč lidé zapoměli snít své sny (Paolo Coleho). Spolu s každým elektronem nápadem vznikne také neutrino pochyby a antineutrino – jejich opak.
ghost-dog = člověk, který vyměnil režim ‘stereotyp’ za režim ‘průzkum’. Své oči a uši používá stejným způsobem jako pes svůj čich. Kalibruje. Kalibrace v psychologii a v neurolingvistickém programování představuje metodu pro rozpoznávání expresivity či adaptivity člověka, jeho vnitřního duševního stavu, psychiky a osobnosti pozorováním jeho paraverbální a nonverbální komunikativity, mimiky, gestikulace, tónu hlasu a analýzou jeho vnějších tělesných signálů a symptomů, tedy rozborem jeho expresivní nonverbální komunikace. Tuto kalibraci znala i kultura, která dala vzniknout buddhismu a jeho sedmi čakrám opisující charakter (shopnosti) člověka. Svým způsobem mluvíme o geometrii lidské duše.
zdroj: <a hrf=”http://spotgphp5cz.wix.com/g-host”>ghost field</a>