Jak sem se přestěhoval do zahraničí
Jste mladý a nemáte práci. Buďto se s tím smíříte, nebo se odstěhujete na druhou stranu Evropy. Martin F. se ocitl přesně v této situaci. Vybral si druhou variantu a odjel za prací na západ. Jak své rozhodnutí zpětně hodnotí? S jakými problémy se musel potýkat? A co by udělal jinak?
Martinovi bylo třiadvacet, když se rozhodl opustit rodný Litvínov a přestěhovat se do Irska. Jako vyučený číšník nemohl v Česku sehnat práci. „Po škole jsem stálé místo nesehnal, jen pár brigád. Věděl jsem, že když zůstanu tady, skončím na gauči před televizí a na podpoře,“ vzpomíná dnes sedmadvacetiletý mladík. „Takže jsem stál před otázkou, jestli zůstat tady a zlenivět, nebo vyrazit za štěstím do světa.“ Mezinárodní stěhování mu změnilo život.
Rodina však jeho rozhodnutí neuvítala právě s nadšením. „Definitivně jsem se rozhodl, když mi kamarád navrhl, že se přestěhuje se mnou. Nikomu doma jsem o tom předtím neřekl ani slovo, prostě jsem přišel a oznámil, že za tři týdny odjíždím do Irska. Nesla to hodně špatně, chvíli předtím od nás odešel táta a ona měla zůstat sama s mojí osmiletou sestrou.“ Vracet se domů nemohl. První rok neměl Martin na cestu peníze, dnes už se na sever Čech vrací přibližně jednou za čtvrt roku. „Kdybych se měl stěhovat dneska, rozhodně bych to blízkým řekl v předstihu. A pořádně to odůvodnil. Ne jako tenkrát.“
Samotné stěhování zvládl Martin bez problémů. „Třiadvacetiletý kluk nemá moc věcí, které má potřebu tahat s sebou,“ vysvětluje. „Vzal jsem tašku, naházel do ní oblečení, vysvědčení ze školy, pas a jel jsem. Jediný problém nastal, když začali tři měsíce potom, co jsem odjel, chodit mámě upomínky z videopůjčovny.“
Dnes už se Martin v Irsku zabydlel. Pracuje v baru na předměstí Dublinu, má vlastní byt a přítelkyni. A plány do budoucna? „Zatím se vracet nechystám, v Irsku si slušně vydělávám, mám tam holku, kterou miluju. Jenom bych si jednou rád otevřel vlastní hospodu.“