Úprava vody
Studna potřebuje pravidelnou údržbu
Mít na zahradě u domu či chaty studnu je určitě výhoda. Voda z ní je vždy čerstvá a navíc i zadarmo. Tohle však bude platit jen v případě, že se o studnu pravidelně postaráme. Jinak by se mohla stát spíš zdrojem starostí i zdravotního rizika.
Nejeden majitel studny si myslí, že jednou vybudovaná studna bude sloužit navždy a voda v ní bude nezávadná. To ale v žádném případě neplatí. I ve skalnatém podloží stačí jediná puklina k tomu, aby se znečištění dostalo stovky metrů daleko.
Proto bychom studni měli věnovat pravidelnou péči, i když pro studny sloužící k zásobování domácností ji žádný zákon ani jiný předpis neukládá. Průběžná kontrola a opravy vyjdou rozhodně levněji než náprava havarijního stavu způsobeného zanedbanou údržbou filtrace vody.
Co a jak často kontrolovat
Optimální je dvakrát do roka, vždy před zimou a po ní, provést celkovou prohlídku studny. Prověříme především vodotěsnost krytu. Kryt by měl být uzamčený a bránit nejen vniknutí vody, ale i různých živočichů.
Zkontrolujeme také, zda povrchová úprava okolí nedovoluje prosakování povrchové vody.
2-4krát do roka se doporučuje provést kontrolu a údržbu technického zařízení studny.
Jednou za několik let, obvykle 5-8, je nutné studnu vyčerpat a vyčistit neboli sanovat, případně lze současně s tím také provést kontrolu vydatnosti studny. Sami však čištění můžeme dělat pouze u šachtových (kopaných) studní.
Vhodnější variantou je určitě nechat si studnu vyčistit studnařskou firmou.
Co ovlivňuje kvalitu vody
Alespoň jednou do roka bychom si také měli nechat zkontrolovat kvalitu vody, přestože ani tohle nám žádný zákon pro domovní studny nenařizuje. Voda totiž může vypadat i chutnat skvěle, a přesto může být závadná. Přítomnost mikroorganismů a většiny chemických látek totiž člověk svými smysly nepozná.
Nejčastější příčinou chemické kontaminace vody bývají u nás dusičnany. Jak se do vody dostanou? Nejčastěji úniky odpadních vod ze žump, septiků a hnojišť. Zdrojem může být také nadměrné nebo nesprávné používání hnojiv.
Vodu mohou znečistit rovněž nejrůznější toxické látky vyrobené člověkem, jako jsou pesticidy, rozpouštědla a mnohé další podle činností provozovaných v blízkém i vzdálenějším okolí studny.
Nežádoucí ale mohou být i látky přírodního původu, které se mohou do vody dostat z geologického podloží. Např. železo a mangan poznáme podle zbarvení keramiky nebo prádla. Vápník a hořčík zase podle usazenin na stěnách varných nádob. Ty se obvykle nevyskytují ve zdravotně závadném množství.
Jiné přírodní látky, např. arzen, fluoridy nebo radon, však člověk vůbec nepozná. A to ani když jsou ve vodě obsaženy ve skutečně nebezpečném množství. Rozbor bychom si měli nechat udělat vždy, když dojde k viditelné nebo chuťově poznatelné změně kvality vody.
Jak probíhá rozbor vody
U domovních studní se provádí tzv. orientační rozbor vody, který zahrnuje deset až dvacet „hlavních“ ukazatelů a stojí obvykle do 1000 Kč. Jde o sledování ukazatelů s velkou vypovídající hodnotou nebo o ukazatele nejčastěji překračované. Co rozbor vody obsahuje? Minimální rozsah pravidelného rozboru zahrnuje mikrobiologické ukazatele, dusičnany, dusitany, amonné ionty a chemickou spotřebu kyslíku. U nových nebo dlouhou dobu nepoužívaných studní by měl být rozsah větší.
O podmínkách rozboru, o tom, jak vzorek správně odebrat apod., se předem informujeme v místní hygienické nebo vodohospodářské laboratoři. Tam nám také pomohou s vyhodnocením výsledků a poradí, jaká základní opatření máme provést. Podrobnější informace najdete např. v příručce Studna jako zdroj pitné vody, kterou vydal zdarma Státní zdravotní ústav v Praze. Lze ji také nalézt na internetu: www.szu.cz/voda.
Zdroj: Dana Jakešová, Právo