Daniel Vaněk: Objasňuje vraždy jako ve filmech pomocí forenzní genetiky
Pracujete teď na nějakém případu?
Ano, na vraždě, ale tentokrát jde o podklady pro obnovu procesu.
Konkrétně?
Jde o věc, která je takříkajíc v běhu. Jako soudní znalec bohužel nemůžu uvádět podrobnosti. Jde o vraždu, za kterou byl odsouzen člověk, o jehož vině jsou velmi zásadní pochybnosti.
Byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů. Proto jsem byl přizván, abych zpracoval znalecký posudek, který odsouzený může použít v řízení pro obnovu procesu, aby případně mohl prokázat svou nevinu.
Takže tentokrát vás nežádali o pomoc detektivové, nýbrž strana opačná?
Tak jest.
Ten člověk do vás vkládá naději…
Všechny naděje! V zásadě jsem jediný, kdo mu může pomoci. A když je někdo jediný, tak prostě musí! Požádal jsem o součinnost policii, aby mi vydala nějaké podklady.
Pokud vyhoví, můžeme případ dokončit brzy, pokud nevyhoví, budeme muset žádat soud, aby jí to nařídil. Tím se celý proces „domáhání se spravedlnosti“ prodlouží.
Po prostudování spisu jsem došel k přesvědčení, že v něm skutečně není úplně všechno v pořádku, a bylo by zapotřebí znovu zhodnotit všechna pro a proti.
O povolení procesu bohužel podle hlavy XIX trestního řádu rozhoduje stejný soudce, jenž daného člověka odsoudil, a proto existuje nenulové riziko, že proces neobnoví jen proto, aby se náhodou nepřišlo na to, že se v minulosti mýlil a odsoudil nevinného.
Kolik je takových případů, že byste pomohl možná nespravedlivě odsouzenému?
O kterých vím, jsou desítky.
Už jste nějaké dělal?
Ano.
A jak to dopadlo?
Některé kauzy jsou v řízení, další již byly ukončené. Někdy došlo ještě k včasnému zastavení trestního stíhání, než byl vynesen rozsudek. V zásadě platí, že člověk by měl začít s podporou své obhajoby co nejdřív a nečekat, jak rozhodne prvoinstanční soud.
Pane doktore, ještě nedávno jste byl policista a teď vlastně stojíte na druhé straně barikády.
Forenzní genetika nemá žádné druhé strany barikády. Buď se to řemeslo dělá dobře, nebo špatně, a je celkem logické, že ti, kdo nepracují kvalitně, a já je pak oprávněně kritizuji, mě nemají rádi.
Samozřejmě bych byl rád, aby byly mé bezmála dvacetileté profesionální zkušenosti využity pro rychlé a správné objasňování trestné činnosti.
Bohužel jsem byl po návratu ze zahraniční mise bývalým ředitelem Kriminalistického ústavu Praha mimo jiné označen za zrádce a osobu s chabými znalostmi kriminalistiky, který prý utekl od rozdělané práce, když se nechal zlákat „cinkáním“ dolarů…
Pokud se jedna strana rozhodne, že mi nebude vzorky ke zpracování dávat, tak pracuji pro toho, kdo mi práci zadá. Vlastním špičkově vybavenou laboratoř, mám erudované zaměstnance a jediné, co trochu umím, je molekulární biologie a genetika.
Naštěstí není práce na trestních případech jediným zdrojem našich příjmů. To, co nás opravdu živí, je kontraktovaný výzkum i vývoj, a také služby DNA testování pro civilní sektor.
Jak je vaše „věda“ stará?
Forenzní genetice je něco málo přes čtvrt století. Je to mlaďounká, sotva plnoletá slečna.
Proč jste se na ni vlastně soustředil?
Zajímala mě, mám rád nové výzvy. V tomto ohledu jsem rozhodně nebyl zklamán. Forenzní genetika je obor, který se neustále dynamicky vyvíjí v návaznosti na nové technologie.
Rutinéři, kteří nejsou schopni sledovat a implementovat nové postupy v identifikační genetice, nemají šanci provádět svou práci dobře.
Vzpomenete si ještě na dobu v Bosně, když vás platila americká vláda?
Co mám říci? Dělal jsem svou práci a ta byla v zahraničí uznávaná. Americká vláda tehdy masivně financovala program identifikace obětí z masových hrobů na území bývalé Jugoslávie a já jsem se v rámci této mise věnoval DNA analýze kosterních pozůstatků.
Kromě jiných úkolů jsem řídil tým lidí, kteří se na výzkumu podíleli. Ale také jsem měl určité povinnosti jako diplomat.
Zatímco na mé zahraniční kolegy čekalo po návratu z mise ocenění a lukrativní nabídky práce pro sektor státní správy, po mně se doma spíš prošli. Ale díky tomu mám nyní vlastní laboratoř a žádné nadřízené.
Co znamená slovo forenzní?
Používá se jako aplikace vědy pro vyřešení otázek spojených s právním systémem, v tomto případě je forenzní genetika aplikace poznatků molekulární biologie nebo genetiky. Může jít třeba o identifikaci pachatele, oběti, vůbec popis lidského nebo zvířecího biologického materiálu.
Pokud jde o zvířecí, tak k jakému patří druhu a podobně. Samozřejmě forenzní genetiku můžeme používat pro vyřešení určitých historických otázek. Například když šlo o identifikaci ostatků Romanovců vyvražděných bolševiky.
Identifikace Romanovců jste se také účastnil?
Nikoli, to dělali se svými výzkumnými týmy kolegové Michael Coble a Peter Gill. Našly se kostry a bylo třeba zjistit, jestli patří této carské rodině. Vzali si srovnávací materiály přeživších členů rodu Romanovců.
Ten byl velmi rozvětvený a ne všichni zůstali v bolševickém Rusku. Srovnávací vzorky těch, kteří žijí v zahraničí, třeba Filipa vévody z Edinburgu, potvrdily, že jde o kostry Romanovců.
Vy jste také něco podobného zkoumali?
Zkoumali jsme kosterní pozůstatky německých velmožů z Ergoldingu ze sedmého století a dlouhou řadu dalších nálezů. Také „vampýra“ z Hrádku nad Nisou.
Máme hotovou identifikaci jedné sady kosterních pozůstatků z pohřebiště okolo kláštera Svaté Markéty v Podlažicích, kde mimochodem zřejmě vznikla známá Ďáblova bible.
Zkoumání vampýra musí být mimořádně zajímavé.
Určitě to nebyl upír. Byla to jedna z pracovních hypotéz, protože mrtvola byla pohřbena za hřbitovní zdí, obličejem dolů, v pravé ruce čtyři stříbrné mince.
A to jsou znaky, jež lze při troše dobré vůle spojovat s vampýrismem. My jsme geneticky rozhodně nepotvrdili, že by to byl vampýr. Ale na druhou stranu nevím, jak by se pravý vampýr mohl lišit od normálních, krev nesajících jedinců.
Jak jste v tomto případě postupovali?
Zkusili jsme provést analýzu standardním způsobem a výsledek byl zcela normální. Způsob pohřbení kostry sice mohl odpovídat dobovým zvykům, jak naši předkové pohřbívali jedince s podezřením na vampýrismus, ale žádné anomálie jsme na ní neobjevili, proto jsme ani nezískali podporu pro hypotézu, že by to mohl být vampýr. Zato jsme odhalili, že mu bylo kolem padesáti let, pravděpodobně nejedl vepřové maso a nějaké další podrobnosti.
Jaké anomálie byste mohli zjistit?
To nevím, nikdy jsme pravého vampýra nezkoumali. Umím geneticky rozlišit například kosti šimpanze a člověka, ale u této kostry jsme žádné odlišnosti nezjistili.
Na co se nyní připravujete?
V nejbližší době chceme oslovit starousedlíky vybraných příjmení z okolí Podlažic. Naším cílem bude zjistit, zda na základě analýzy DNA Y-chromozómu dokážeme identifikovat praprapravnuka některé ze zkoumaných koster.
Pokud se nám to podaří, získáme nesmírně cenné údaje o takzvaných mutačních rychlostech identifikačních markerů. Dalším z projektů, na kterém již pracujeme, je komplexní analýza koster vojáků ze sedmileté války nebo určení geografického původu předků u koster z neolitu.
Čtěte také:
Více se múžete dočíst v celém článku Daniel Vaněk: Objasňuje vraždy jako ve filmech pomocí forenzní genetiky. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.