PRtexty.cz – pr článkyKvalitní PR články zdarma

17. BUĎTE KOMPETENTNÍ

V době komplikovaných zařízení, rychlých strojů a dopravních prostředků závisí vlastní přežití a přežití rodiny a přátel z nemalé části na všeobecné kompetenci ostatních.

Ve světě obchodu, ve vědách, humanitních oborech a vládě může nekompetence ohrozit život

a budoucnost několika nebo mnoha lidí.

Jsem si jistý, že vás k tomu může napadnout velké množství příkladů.

Člověk se odjakživa snažil řídit svůj osud. Pověry, obětování bohům, rituální tance před lovem — na tohle všechno se můžeme dívat jako na pokusy ovládnout osud, ať už byly jakkoli slabé a bezúčinné.

Až když se člověk naučil myslet, oceňovat znalosti a věcně a kompetentně je používat, začal ovládat své okolí. Pravým „darem nebe“ by mohla být možnost být kompetentní.

Při každodenních aktivitách a činnostech si člověk váží schopnosti a dovednosti. Hrdinové nebo sportovci jsou díky jim zbožňováni.

Testem skutečné kompetence je konečný výsledek.

Člověk přežívá do té míry, do jaké je kompetentní. Do té míry, do jaké je nekompetentní, hyne.

Povzbuďte dosažení kompetence v čemkoli, co stojí za to. Pochvalte a odměňujte takovou

schopnost, ať na ni narazíte kdekoliv.

Požadujte vysokou úroveň kvality prováděné práce. Společnost je dobrá do takové míry, do jaké v ní můžete vy, vaše rodina a přátelé bezpečně žít.

Pozorování, studium a praxe jsou součástmi kompetence.

Dívejte se.

Přijímejte to, co sami vidíte, ne to, co vám někdo jiný říká, že vidíte.

To, co vidíte, je tím, co vy vidíte. Dívejte se na věci, na život a na jiné lidí přímo, ne skrz nějaké mraky předsudků, opony strachu nebo cizí výklad.

Místo abyste se s ostatními hádali, přimějte je, aby se podívali. Tím, že někoho jemně dovedete k tomu, aby se podíval, můžete nechat splasknout nestydaté lži, odhalit největší pokrytectví, vyřešit nejtěžší hádanky a dojít k úžasným odhalením.

Když se někomu Věci zdají natolik zmatené a těžké, že to už sotva může snést, a když se točí se svými myšlenkami stále v kruhu, nechte ho, ať se na to podívá s odstupem.

To, co objeví, je obvykle velmi zřejmé, když to vidí. Potom může pokračovat a mít věci pod kontrolou. Ale co člověk sám nevidí a sám nepozoruje, může se mu zdát nereálné, a žádné směrnice, rozkazy a potrestání ho ze zmatku nevyvedou.

Je sice možno ukázat člověku, kterým směrem se má podívat a doporučit mu, aby se tam skutečně podíval, ale závěry si musí udělat sám.

Dítě či dospělý vidí to, co on sám vidí a to je pro něj realitou.

Skutečná kompetence se zakládá na vlastní schopnosti pozorovat. Člověk může být obratný a jistý pouze s touto realitou.

Učte se.

Stalo se někdy, že o vás byl někdo falešně informován? Způsobilo vám to potíže?

To vám muže poskytnout představu o tom, jakou pohromu mohou falešné informace způsobit.

Také vy můžete být o někom falešně informováni.

Oddělování falešného od pravého přináší porozumění.

Kolem nás existuje velké množství falešných informací. Vytváří je lidé se zlou vůlí, aby sloužily jejich vlastním účelům. Některé z nich pocházejí z pouhé neznalosti skutečnosti. Mohou bránit přijetí správných informací.

Hlavní postup při učení je prověřování dostupných informací a rozlišení mezi pravdivými a falešnými, důležitými a nedůležitými. Tak člověk dojde k závěrům, které muže použít v praxi. Jestliže toto člověk dělá, je na dobré cestě ke kompetenci.

Zkušebním kamenem každé „pravdy“ je, zda je to pro vás pravda. Máte-li soubor informací, vyjasnili jste si všechna slova, kterým jste plně nerozuměli, podívali jste se na věc pořádně ze všech stran — a pořád se vám to nezdá pravdivé, pak to pro vás pravdivé není. Odmítněte to. A když chcete, jděte ještě o krůček dál a rozhodněte, co pro vás pravda je. Konec konců vy musíte věc používat nebo nepoužívat, v souladu s ní myslet nebo nemyslet. Slepé přejímání „skutečností“ nebo „pravd“ jen proto, že to bylo nařízeno, může mít nešťastný konec, když se někomu tyto „skutečnosti“ nebo „pravdy“ zdají být nepravdivé nebo dokonce falešné. To je cesta, která vede na smetiště nekompetence.

Další část učení vyžaduje prostě učení se nazpaměť, například pravopis slov, matematické tabulky a formule nebo pořadí, ve kterém je potřeba mačkat knoflíky. Ale i při samotném učení nazpaměť je potřeba vědět, k čemu věc slouží a jak a kdy se používá.

Proces učení se neskládá pouze z kupení stále většího množství informací. Je to získávání porozumění a lepších způsobů, jak věci dělat.

Všichni, kteří mají v životě úspěch, vlastně nikdy nepřestávají studovat a učit se. Kompetentní inženýr drží krok s dobou; dobrý sportovec se stále informuje o vývoji své disciplíny; každý odborník má vždy po ruce příručky a používá je.

Nový model šlehače nebo pračky, model automobilu posledních let — každá z těchto věcí vyžaduje pro své správné ovládání trochu studia a učení. Jestliže se to opomine, dochází v kuchyni k nehodám a na dálnici najdeme krvavé haldy šrotu.

Kdo si myslí, že už se v tomto životě nemusí nic učit, je velmi arogantní. Kdo nemůže odložit svoje předsudky a falešné informace, aby je nahradil skutečnostmi a pravdami, které by byly pro jeho vlastní život a pro životy jiných lidí užitečnější, je nebezpečně slepý.

Existují způsoby jak studovat tak, aby se člověk skutečně něco naučil a mohl to používat. K tomu patří, krátce řečeno: učitel, který ví, o čem mluví, nebo kvalitní učebnice, nebo obojí; vyjasnění všech slov, kterým člověk plně nerozumí; používání jiných materiálů o daném tématu nebo prohlédnutí si předmětu přímo na místě; vytřídění falešných informací, které má člověk možná z dřívějška a roztřídění falešného od pravého na základě toho, co je pro vás nyní pravdou. Konečným výsledkem je jistota a potenciální kompetence. Může to vlastně být radostná zkušenost, která se vyplatí. Je to podobné, jako když člověk vyleze na ošidnou horu a musí se přitom probojovat trnitým křovím, nakonec ale dosáhne vrcholu a získá nový pohled na celý širý svět.

Když chce nějaká civilizace přežít, musí zvyky a schopnosti, jak studovat, pěstovat na svých školách. Škola není žádným zařízením, do kterého člověk děti strčí, aby se mu přes den nepletly pod nohama. Pro tento účel by byla příliš drahá. Není také místem, kde by z dítěte vychovali papouška. Ve škole by se děti měly naučit studovat, připravit se na setkání s realitou, naučit se zvládat ji s kompetencí a být připraveny převzít svět zítřka, svět, ve kterém budou dnešní dospělí ve svém pokročilejším věku.

Zatvrzelý zločinec se nikdy nenaučil, jak se učit. Soudy ho zkoušejí opakovaně učit, že se dostane zpátky do vězení, když to udělá znovu — většina z nich stejný zločin opět spáchá a putuje zpět do vězení. Ve skutečnosti to, že se vydává stále více zákonů, záleží na zločincích. Slušný občan se drží zákonů, zločinec to podle definice nedělá. Zločinci se nemohou učit. Všechny předpisy, směrnice, potrestání a nátlak nebudou nic platné u člověka, který neví, jak se učit, a který se není schopen učit.

Charakteristikou vlády, která se stala zločineckou — jak se někdy v historii stalo — je to, že se její vůdci nemohou učit: všechny záznamy i zdravý lidský rozum jim mohou říci, že utlačování povede ke katastrofě, ale přesto si vypořádání se s takovými lidmi vyžádalo krvavé revoluce či něco takového jako byla druhá světová válka, aby byly odstraněny osoby jako Hitler — velice neblahé události pro lidstvo. Tito lidé se nic nenaučili. Libují si ve falešných informacích. Odmítají všechny důkazy a pravdu. Je třeba se jich zbavit.

Duševně chorý jedinec se nemůže učit. Je poháněn skrytými zlými záměry nebo je rozdrcen do takové míry, že není schopen logicky přemýšlet; fakta, pravda a realita jsou mimo jeho dosah. Je ztělesněním falešných informací. Nebude nebo nemůže skutečně vnímat nebo se učit.

Z neschopnosti nebo odmítnutí se učit vzniká velké množství osobních a sociálních problémů.

Mnozí lidé ve vašem okolí v životě sešli z cesty, protože nevědí, jak se studuje a protože se neučí. Pravděpodobně vás napadají nějaké příklady.

Když nemůžete přivést lidi z vašeho okolí k tomu, aby studovali a učili se, může být vaše vlastní práce o mnoho těžší. Budete dokonce přetížen a vaše vlastní šance na přežití mohou být silně sníženy.

Je možno druhým pomoci, aby studovali a učili se — třeba i jen tím, že jim dáváte k dispozici informace, které by měli mít. Je možno pomoci tím, že jednoduše potvrdíte, co se naučili. Je možno pomoci třeba jen oceněním každého projeveného zlepšení kompetence. Když člověk chce, může udělat ještě víc: bez hádek pomáhat druhým vytřídit falešné informace, nebo jim pomoci najít a vyjasnit slova, kterým nerozuměli, pomoci jim objevit a zvládnout důvody, proč nestudují a neučí se.

Protože život je v podstatě učení se z chyb, místo toho, abyste se do někoho kdo udělá chybu pustili, zjistěte, jak došlo k tomu, že chyba vznikla, a podívejte se, zda-li se z toho ten druhý nemůže nějak poučit.

Občas přitom prožijete překvapení: dovedli jste někoho jen k tomu, že studuje a učí se a V životě tohoto člověka se vyřeší mnoho zmatků. Jsem si jistý, že vám může přijít na mysl mnoho různých způsobů. A myslím, že objevíte, že jemnější metody jsou ty nejúčinnější. Pro lidi, kteří se nemohou učit, je svět beztoho již dost brutální.

Cvičte v praxi.

Učení přináší ovoce, když je použito. Samozřejmě, že moudrost může být vyhledávána pro ni samotnou. Je v tom dokonce určitá krása. Ale otevřeně řečeno, člověk nikdy neví, zda je moudrý nebo ne, dokud nevidí výsledky své snahy tuto moudrost použít.

Každý druh činnosti, dovednosti nebo povolání, ať je to kopání příkopů, právnictví, inženýrství, vaření nebo cokoli jiného, je nakonec, ať byl studován dobře nebo ne, vystaven rozhodujícímu testu: Můžu to DELAT? A to vyžaduje praxi.

Kaskadér, který předem netrénuje, se zraní. To platí také pro ženu v domácnosti.

Bezpečnost zdaleka není oblíbené téma. Protože se obvykle spojuje s napomenutími jako „Bud‘ opatrný‘ a „Jdi pomalu“. Člověk se tím možná cítí omezen. Ale je možno to vidět také jinak: je-li člověk skutečně trénovaný, vlastní tolik urnu a dovednosti, že nemusí „být opatrný“ nebo „chodit pomalu“. Rychlé a bezpečné pohyby jsou možné jen s praxí.

Naše dovednost a obratnost musí dosáhnout úrovně tempa naší doby.  A toho dosáhneme praxí.

Můžeme trénovat naše tělo, naše oči, naše ruce a nohy, až budou procvičováním samy od sebe „vědět“, co mají dělat. Nemusíme už přemýšlet o tom, jak seřídit sporák nebo zaparkovat vůz — jednoduše to UDELAME. Při každé činnosti j mnohé z toho, co považujeme za „talent“, ve skutečnosti jednoduše praxe.

Každý pohyb, kterým chce člověk něco udělat, musí předem projít a potom znovu a znovu provádět, až ho může dělat rychle a přesně a bez toho, aby o tom vůbec přemýšlel — jinak bude mít sklon k nehodám.

Statistiky naznačují, že ti, kteří trénují nejméně, mají nejvíce nehod.

Stejný princip platí pro řemesla a povolání, která vyžadují především duševní práci. Právník, který znovu a znovu neprocvičoval postup v soudní síni, není možná duševně dostatečně pohyblivý, aby novému obratu v případu čelil dostatečně rychle, a prohrává proces. Neprocvičený nový burzovní makléř by mohl během několika minut ztratit jmění. Nezkušený obchodní zástupce, který neprocvičoval prodávání, může z nedostatečného prodeje umřít hlady. Správná odpověď je: praxe, praxe a ještě jednou praxe!

Někdy člověk zjistí, že to, co se naučil, nemůže použít. Potom buď nestudoval správně, nebo byli učitel či učebnice špatní. Čtení návodů k použití a pokus přesně je použít jsou někdy dvě zcela rozdílné věci.

Občas se stane, že člověk není při cvičení úspěšný. Potom musí knihu zahodit a začít od začátku. Tak tomu bylo v oblasti nahrávání zvuku pro filmy: kdyby se lidé drželi učebnic pro zvukové inženýry, nezněl by záznam švitoření ptáků o nic lépe než mlhová siréna — proto není v některých filmech rozumět tornu, co herci říkají. Dobrý zvukový inženýr si musel všechno vypracovat sám, aby udělal svoji práci. Ale v těch samých oblastech filmového průmyslu můžeme najít pravý opak: existuje řada výborných učebnic o osvětlení: používá-li je člověk přesně, jsou získány krásné záznamy scén.

Je politováníhodné — obzvláště v rychlé, technické společnosti — že ne všechny činnosti jsou dostatečně popsány ve srozumitelných textech. Ale to by člověka nemělo zastavit. Existují-li dobré texty, pak si jich ceňte a důkladně je prostudujte. Neexistují-li žádné, pak seberte všechny podklady, které jsou k dispozici, prostudujte je a zbytek si vypracujte sami.

Ale teorie a údaje vzkvétají jen tehdy, když jsou používány, a sice 5 praxí. Člověk je v nebezpečí, když lidé v jeho okolí neprocvičují své schopnosti, dokud je skutečně nemohou DĚLAT. Existuje velký rozdíl mezi být „dosti dobrý“ a profesionální dovedností a zručností. Tato propast je překlenuta praxí.

Přimějte lidi k tomu, aby se dívali, studovali, něco vypracovali, a potom to udělali. A když to udělají dobře, nechte je to procvičovat a procvičovat, až to mohou dělat jako profesionálové.

V dovednosti, zručnosti a rychlosti je hodně radosti. Bez rizika je to ale možné jen s praxí.

Pokus žít v „rychlém“ světě s pomalými lidmi není velmi bezpečný.

Po cestě ke štěstí se jde nejlépe s kompetentními společníky.

Část textu z knihy Cesta ke štěstí – soubor morálních pravidel od L. Ron Hubbarda